pantokrin, farma zvířat

Zubr evropský

Zpět

Zubr evropský (Bison bonasus) je původní evroský druh. Naše zvířata pochází ze ZOO Rostock(SRN) a Zooparku Chomutov. Námi chovaná zvířata jsou čistokrevná linie evidovaná Mezinárodní plemennou knihou (European bison pedigree book)v Bialowieži(Polsko).


 

Zubr evropský (Bison bonasus)

    Zubr se na evropském kontinentě nevyskytoval v tak závratných počtech jako americký bizon ve své domovině. První zmínky o zubrech se objevují u řeckého historika Herodota v 5. století pnl. Mohutnost tohoto zvířete a jeho sveřepý vzhled upoutával pozornost spisovatelů i básníků ( Aristoteles, G.J.Ceasar, Seneca... ) Zubři občas vystupovali i v bojích v římských arénách a vždy byli vyhledávanou kořistí lovců.
    Již ve středověku však postupně mizeli z území evropských států - v Anglii byli vyhubeni ve 12. století, ve Francii kolem 14 století, ve střední Evropě vyhynuli nejpozději počátkem 18. století. Za hlavní důvod tak rapidního úbytku, lze považovat fakt, že byli oblíbenými lovnými zvířaty. Ale i vliv civilizace měl svůj podíl na zmenšování jejich stavu - mýcením se narušovaly souvislé komplexy lesů, které byly jejich útočištěm a zubři tak byli zatlačobváni na méně příznivá stanoviště.

    V 19. století se posledním přirozeným stanovištěm zubrů stal obrovský Bialowiezský prales. I přes nenarušenost tohoto místa člověkem však následkem špatných životních podmínek jejich stav kolísal. Počátkem první světové války zde žilo 719 zubrů, roku 1916 se napočítalo již jen 268, roku 1917 pak 167 zubrů a roku 1918 již jen 68 zubrů. Když 9.února 1919 zabil pytlák posledního evidovaného volně v přírodě žijícího zubra, zdálo se, že se naplnil osud dalšího velkého druhu evroských kopytníků (tentýž neblahý osud potkal r. 1879 na Ukrajině i tarpana a r. 1627 u Varšavy pratura.

    Naštěstí byl v této době zubr již chován i v zajetí a zoologických zahradách.Přesné číslo ale nikdo neznal, bylo třeba přistoupit k celosvětové evidenci zubrů a co nejvíce jich zapojit do chovu a "snahy zmrtvýchvstání".
    Po vzoru Americké bizoníbyle v Berlíně roku 1923 oficiálně založena Mezinárodní společnost na ochranu zubra. První prezident této společnosti (Dr. Priemel) mohl ohlásit, že k 15.10.1922 žilo na celém světě 56 zubrů(27býků a29 krav - v tomto i 5 párů telat a 2 přestárlé samice). Základní údaje pro první Mezinárodní plemennou knihu však byly dány.

    Své nelehké poslání tato společnost splnila i přes všechny obtíže. Především se podařilo zvýšit zájem chovatelů o osud ohroženého zvířete. Počta zubrů se při nových a nových sčítáních nadále zvyšovaly. V roce 1952 byli také poprvé do volnosti ( Bielowiežského pralesa) vypuštěni 3 zubři a později ještě další. Postupem času tvořili jedinci žijící ve volné přírodě již nezanedbatelnou část světové populace a jejich podíl neustále roste. V současné době již počet volně žijících zvířat daleko převyšuje počty zubrů chovaných v zajetí a trend navracení těchto  nádherných zvířat dojejich přirozeného prostředí stále pokračuje. Zubr přestal být ohroženým zvířetem. Kolik to však stálo úsilí!

Rok sčítání

Počet zubrů

Volně žijící : zoologické zahrady, rezervace

1922

56

jen v zajetí

1933

67

opět první osídlení Bielowiežské rezervace

1938

94

neuvedeno

1953

184

neuvedeno

1959

361

cca 46 : 315

1965

795

177 : 551

1970

1064

434 : 711

1975

1664

680 : 984

1986

cca 2500

cca 1350 : 1150

2000

2860

cca 1700 : 1160

2002

3079

1893 : 1186

Mezinárodní plemenná kniha zubra

    Jsou zde uvedeni všichni čistokrevní jedinci s vyznačením pořadového čísla, pohlaví, chovatelské stanice, jména zvířete, data narození, otce, matky a majitele. Podle jmen zubrů poznáváme jejich původ. Každá chovatelská stanice má totiž přidělena počáteční písmena, jimiž musí začínat jméno odchovaného jedince (např. Praha-Pr, Chomutov-Cv, pro Polsko je rezervováno písmeno P ve všech kombinacích).
    Ve spolupráci s většinou majitelů a chovatelů zubrů celého světa ji vydává Bialowieski národní park a každé aktualizované vydání (po provedeném sčítání) je rozesíláno všem evidovaným. Strukturálně je vždy rozděleno do 7 částí:

    1.  Seznam žijících čistokrevných zubrů celého světa k datu posledního sčítání
    2.  Oficiální seznam narozených čistokrevných zubrů během posledního sčítacího období
    3.  Dodatky a opravy k předcházejícím přehledům
    4.  Oficiální seznam čistokrevných zubrů narozených k 31.12. v roce sčítání
    5.  Přesuny zubrů v roce sčítání
    6.  Seznam všech žijících zubrů k datu sčítání
    7. Rejstřík majitelů

    Nejnovější vydání (r.2004) obsahuje data zpracovaná ke dni 31.12.2002. Konečné informace se však mohou nepatrně lišit od skutečnosti, jelikož ne všichni majitelé či chovatelé přistoupili ke spolupráci a volně žijící stáda na rozsáhlejších územích bývají obtížněji evidovatelná.

    V celém světovém chovu rozeznáváme 4 krevní linie:

  • Zvířata z původní Bialowiežské linie pocházela z pralesa a neměla v sobě žádnou příměs krve z dalších 3 línií - tato linie však již vymřela.
  • Linie Pless z rezervace Pszczyna pochází od jedinců, kteří byli z pralesa dovezeni (1865-1893) - jsou již jsou již chováni v pozměněných podmínkách a tvoří sesterskou skupinu první linii.
  • Třetí linie jue kombinací bialowiežské a plesské linie bez ohledu na vzájemný poměr obou - jsou do ní tedy zařazena zvířata zvířata čisté nížinné rasy  stejné hodnoty jako z výchozích dvou línií.
  • Kavkazská linie je poslední - patří sem zubři, kteří mají , i v nepatrném množství, přimíšenou krev kavkazského poddruhu. Do světového chovu však byl z tohoto poddruhu použit jen jediný kus, který byl do Bialowieže dovezen - býk Kaukasus. Je samozřejmé, že se jeho krev velice rychle zředila.

   Současný výskyt zubra

   Volně žijíci část světové populace zubrů čítá kolem 700 zvířat tvořících 19 vyčleněných stád na území Polska, Ruska a Ukrajiny. Žádné z těchto volně žijících stád však není zcela zachráněno (geneticky či demograficky) na dlouhá období.
Například v posledních několik letech ztratila 2 divoká ukrajinská stáda nejdůležitější část své genetické variability kv§li malému počtu zvířat.
Jen jediné stádo (Bukovynska- 138 zvířat) můžeme považovat za geneticky i demograficky úspěšnou populaci.
Asi 200 zvířat žije v polodivokých stádech v chráněných oblastech a rezervacích celého světa a jsou postupně navraceni na svá původní stanoviště nebo alespoň do míst, která zubrům poskytují útočiště s obdobnými podmínkami.

    Část populace je chovaná v zajetí zahrnuje asi 860 zvířat rozptýlených ve 169 chovatelských centrech a zoologických zahradách. Populace v zajetí ztratila podstatnou část svého genetického fondu již v prvním období celosvětové zubří regenerace a tento vývoj  stále pokračuje. Chovatelé zaznamenávají úspěchy v 71 větších stádech v zajetí (asi 630 zvířat), 98 zoologických zahradách (se stády s více než 4 jedinci) pro demonstrační účely (asi 225 zvířat). Asi 48 zoologických zahrad k poslednímu vydání Mezinárodní plemenné knihy neposkytlo žádné informace a v posledních 10 letech bylo více než 100 chvatelských center a zoo z plemenné knihy vyloučeno kvůli nedostatku informací a jakéhokoli kontaktu.
Znamená to tedy, že asi 730 zvířat z těchto chovatelských stanic již není evidováno v jediném oficiálním seznamu čistoktrevných evropských zubrů a jejich následný osu není zcela zřejmý.